Zde si můžete přečíst článek který  redakce časopisu Včelařství odmítla zveřejnit.

Navazuji na článek Jindřicha Meduny o zkouškách termosolárního úlu, ve spolupráci s Dr. Linharterm uveřejněném v časopisu včelařství č. 4 r. 2014. Vyslovuji jim obdiv a dík. Velmi mě potěšilo, že konečně někdo „navázal“ na moji starou brožuru PODNĚCOVÁNÍ VČEL SLUNCEM a ujal se testování této 30 let staré myšlenky, která má tolik zajímavou až grotesní historii, že stojí za zveřejnění.
Jako kluk jsme s otcem sešívali (rákosem) úly slamáky. V šestnácti mě otec přihlásil do Včelařské školy v Nasavrkách, ale odepsali, že státní statky zajistily dostatečný počet uchazečů přednostnějšího pořadí … Následoval odchod do továrny jako pomocný dělník, postupně jsem vychodil 5 let večerní průmyslovky, studoval řeči až se stal projektantem teplotechniky obor kotelny a zatepleních budov.
Moje první úly byla baterie s maxizateplením – 12 cm obilných plev, (což se před 40 ti léty, „nosilo“,česna malá…Později jsem si všiml jak včely po snůšce obrovsky bzučí, jak jich stovky stojí v řadách, aby usměrnily vzduch první polovinou česna dovnitř a druhou ven……To bylo později inspirací k sestrojení, „narafičení“ teplovodivého druhého dna úlu tak, že včely budou pod ním vzduch vyhánět a nad ním nasávat, čímž se část tepla bude vracet, dnes tomu říkáme rekuperovat.
Rok jsem takový úl vyráběl rok zkoušel… výsledek nula… Až pozdější přepočet vysvětlil, proč včely pochopily to nepoužívat. Aby měl takový „rekuperátor“potřebný výkon při tak malých tepelných spádech musely by být jeho směnné plochy veliké, na což není místo..

K podněcování vpouštěním slunce oknem do úlu mě inspirovalo v té době běžné zeleninové pařeniště. Zhotovil jsem tenkrát před 30ti léty,takový úl, (stojí tam v lesích dodnes), ale vyzkoušel jen, že ani vpouštění slunce zasklením až do úlu včelám nevadí…… chovají se normálně.
Přepočet ale ukázal, že tepelný zisk tohoto není tak velký, neboť svit slunce je v průměru jen 3 h denně (dodala hvězdárna, viz tab. Str.26) zatímco úniky jsou zbylých 21 h denně. Úniky, (které jsou v infra) lze sice zredukovat sklem determálním (elektrofloat), ale i tak. Ovšem biologický vliv, který může??? být podstatnější vypočítat nelze. Ten můj úl vysouvák posléze zahynul na zalétávání matek.. česna příliš u sebe… byla to baterie na 6 rodin. Přepočet „zisky-úniky“ oknem mě později inspiroval k přesunu systému pod úl, do podstavce, kde ztráty nejsou. Viz dále.

Posléze jsem zaslal nabídku tehdejším velkochovu Tachov. Kádrovák toho statku mě pozval, abych doličné „moudro“ odpřednášel jejich včelmistrům. Ti mě ale zchladili sdělením, že před cca 2 léty přesvědčili předsedu aby uvolnil peníze na elektrotopení včelám, což prý mělo opačný účinek… Včely se rozlézaly a nepracovaly…

Jako projektant opatřil jsem si ČSN normy STÁJOVÉ OBJEKTY- větrání. Udávaly m.j. naměřené hodnoty produkcí tepla hospodářských zvířat (u lidí je to sedící člověk 60W chodící cca 300 W) včetně údajů kolik CO2 , čpavku a vodní páry odchází dýcháním a kolik tepla odchází tělem – vrstvou sádla. Lidské sádlo je m.j. dobrý izolant (tuhne-taje při 16°C), podobně jako glauberova sůl…. Napadlo mě, že kdybychom tuto sůl v nějaké hadici uložili do stěny úlu, ve dne by ji slunce „tavilo“, v noci by tuhla a své „skupenské“ teplo zase vydávala….čili zisk tepla slunce zasklenou stěnou by se rozložil na až 24 hodin. Výpočet výkonů, pracnost i cena toto brzy vyhodnotily za nerentabilní.

Větrání čpavku a CO2 a páry ve stájích také inspirovalo k výpočtu „parníku – komína“ který by vytáhl především vydýchanou páru, s výhodou že krajní (převlhlé) plásty nebudou v zimě v úlu plesnivět. Dlouhý výpočet takového „komínu“ zněl na hadičku průměr 10-12 mm, dlouhou asi 30 cm. Jenže teploty za nichž by měl tento „parník“ v zimě fungovat jsou v těch dobách nízké , vně by se musel také silně izolovat aby v konci nezamrzal, takže rizika ho vyhodnotily za problematický a tento parník na odvod vlhkosti byl nakonec vykreslen jen v konci propagační brožury jako možný extrém.

V uvedených normách jsem si ale všiml, že všechna zvířata mají své produkce tepla a spodin (přepočteno na kg váhy) nepřímo úměrné jejich životnosti….t.j. že na př. slepice mající 5x kratší život než krávy mají cca 5 vyšší produkce tepla i spodin. Dospěl jsem, že tato posloupnost bude zhruba platit až po kg váhy včel, úměrně jejich životu a tak získal další údaje s kterými se dalo počítat, pracovat..
Praktickým přínosem včelařství byla pak až početní rozvaha nekonečného sporu „zateplení úlů“.- produkce tepla a ztráty stěnami, jejichž výsledek byl uveden v brožurce podněcování sluncem na obr. 2 pod názvem „ Teoretický ideál“.
Následovaly pak studie čerpání tepla z nezámrzné hloubky země obr. 1, které odstraní nadměrné mrazy viz diagram 3 a k tomu návody na praktické využití, u úlú venku, na včelnicích i při stavbách včelínů zděných, nových, viz strana 20 a 21.
Vpouštění tepla od slunce do úlu bylo později rozšířeno o varianty protlačování tepla dovnitř úlu, z mezery pod zasklením, přes stávající izolace úlů. Z opatrnosti bylo včelařům doporučeno, dát pod zasklení slabou desku, přes níž sálání tepla směrem ven není… viz výpočet a návod na výrobu str. 10.

Skutečnost, že každé okno v úlu má také ztráty vysáláním tepla směrem ven mě inspirovala přesunout sluneční zisky pod úl. Dole ohřátý vzduch vpouštět do úlu menším sítem, nebo plný svit slunce vrhat až do úlu, zrcadlem a dnem celosíťovým. str. 13 a další. Tím vznikl dodnes marně doporučovaný podstavec včelích úlů, který byl pak rozkreslen do různých variant použití a je mj. uveden též v závěru brožur propagačních,např. Včelí rojení a Království včel. Je také k vidění na všech mých 40ti úlech nástavkových.. Během let jsem ale postupně vynechal vnitřní sklopné zrcadlo, č. 1 strana 13, časem se zaprášilo a nebylo jak jej čistit, i vnější zrcadlo strana 17, 19, 20 pršelo na něj a léty shnilo. Omezil se na pouhé „pevné“ odstínění letního slunce využitím skutečnosti, že na 50tém stupni severní šířky má v zenitu v létě 60°, v zimě jen 15°. jak uvedeno např. na str. 22. teorie viz str. 11. Navštívil jsem (již dříve) hvězdárnu v Č. Budějovicích, ti mi poskytli jednak v té době neběžné údaje o energiích slunce ale především o pohybech slunce, jak bylo později také detailně uvedeno a použito v rukopise „Léčení Warroa“ paprsky slunce.- pozn. Zmíněná rovná deska, prkno cca 30 cm, pod česny, může být také sklopná a tím plnit až 3 služby. Je-li rovně, je stínidlem letního slunce do stojanu i dopadovou plochou pro „těžké“ včely, lze na ni odečítat též co vynášejí. Sklopená dolů úplně zastiňuje zasklení podstavce a sklopená nahoru může sloužit jako větrozábranna v zimě.

Existoval ještě výpočet odpařování nektaru sluncem zkrze zvláštní, letní víko úlu. To mělo mít krycí desku úlu z měkkého dřeva řezaného přes léta… tím vlhkost doslova „teče“ vzlíná. Pak větrací mezeru a zaklení průsvitnou folií. Mnoha výpočtay ale zjištěno že „prospěšný“ výkon, krerý by vynahradil vícepráci z toho dostat nelze, a tak tento návod uveden není.

Závěrem jsem litoval, že nevyšly pozitivně především úl s rekuperací, s likvidací vlhkosti v zimě, s odparem nektaru víkem, že toho zbylo tak málo. Pouhé podněcování sluncem.
Zkumuloval jsem tedy to zbylé pozitivní v rukopis v němž obecné doporučovaným stal se především jednoduchý sluneční podstavec , str. 22 nahoře, jehož vícepráce je tak malá. . Zasklení je zahradnická folie, která téměř nic nestojí, snadno se nahoře přibije, dole zahrabe do země… vydrží dlouho, …, mám některé starší 20 let. Vhodné pro úly venku. Dále podněcování skrze stěnu do úlu, vhodné pro včelníky str. 16, 17 a podněcování u stávajících včelínů str. 24.
Pracnější čerpání tepla země (jáma pod úly), (odstraňuje mrazy) pak doporučeno jen pro stavbu včelínů nových, především zděných, str. 20 a 21 .
Realizace:
S cílem realizace podal jsem na jednotlivé principy několik zlepšovacích návrhů… to se tenkrát před 30ti léty doporučovalo. Přišla odpověď, zda jsou metody vyzkoušeny… dále pak nic.
Navštívil jsem v Praze patentového právníka, že byh měl až 5 principů vynálezů k přihlášení.., že by bylo možné je předem odevzdat státu, (to se upřednostňovalo) tím to „má“ dostat jakéhosi gestora, který vše zařídí pomůže. Ten starší pán se nejdřív divil: „Až 5 vynálezů a pro včelařství“? Chvíli se na mě šikmo díval, a pak řekl, že jeho čas je drahý a že navíc někam spěchá….
Zkoušel jsem také zveřejnění přes „Zahrádkář“ ale odkázali mě zpět na „Včelařství“.
Léta ubíhala… V mezích možností a v garáži vyráběl postupně ty podle přihlížejících nesmysly, chodil s rukopisem napsaném prastarým strojem, samý škrtanec, (počítače nebyly) sem a tam. Máte to vůbec vyzkoušeno vy pisateli bez titulu? Bývalo slyšet i cítit u různých institucí. Vytištění soukromě nelze, jen přes soc. organizaci. Zkusil jsem to přes včel. spolek Ševětín, napřed slíbili ale vylekalo je riziko.
Léta ubíhala…..Brzy bude výstava APIMONDIA v Budapešti… bude tam celý svět a tam se cestovat smí. Půl roku jsem upravoval ten rukopis „vymodlil“ u známého jeho tajné vytištění na tiskovém stroji které byly „na indexu“…až vlakem vyrazil. Vstupné bylo tenkrát 125 US dolarů , což nikdo u nás ani mít nesměl….Nějak jsem proklouzl, pak mi jeden mladý rakušák zapůjčil velký „smalťák“ ORGANISATION KOMITEE který coby vystavovatel nějak získal a tak jsem se tam následné dny pohyboval jako organizátor. Přihlásil jsem se že budu také přednášet v simposiu (německy, češtinou nelze), snad tím získám podporu….
Jenže: Do tohoto se zamíchali čeští představitelé ředitel výzkumu ing Veselý a tehdejší tajemník ČSV pan Kodoň…… Sledoval jsem cca 10 min dohad „proč“ vždyť zajímavosti může říkat každý…. a ten mladík je přihlášen a zařazen na tento čas….., s výsledkem, že přednášet mi bude dovoleno, pokud souhlasím že dojde k vypnutí tlumočnitelského střediska (do 5ti řečí) včetně tiskového, aby se to alespoň nedostalo do později písemně vydávaných skript……..Nemám nic proti bývalému řediteli VU ing. Veselému, měl zásluhy především v genetice včel, možná znal výsledky elektrotopení tenkráte v Tachově, či se snažil zabránit ostudě přednáškou nevyzkoušeného, ale tak to do písmene bylo a nejsou důvody to nenapsat.
Přednáška sice vzbudila aplaus, (i pozvání přednést to někde na francouské univerzitě????), ale rozdíl byl v tom že „doliční“ spávali v interhotelu, zatímco já jsem posléze odcházel na Keletiho nádraží, tam s kufrem pod hlavu zalehl mezi bezdomovce, ráno na WC vytáhl další čistou košili, uvázal kravatu, nasadil ten zapůjčený smalťák a šel coby velká funkce opět do výstavy, přesvědčovat, získávat podporu, příznivce. (Až poslední dva dni mě pozval jeden budapeštský včelař – byl to právník – , do rodiny k nocování, pozn.). Z následných jednáních vybírám:

Jedna německá vystavovatelka, že mě prý seznámí s anglickým profesorem, který poradí. On prý mluví dobře německy. Bojoval kdesi ve službách Hitlera, padl do anglického zajetí. Do konce války tam někde krmil krávy, zůstal a teď tam učí na universitě.

První můj dotaz byl: „Tak máme problém Waroáza vyřešený. Tamhle ten Němec vystavuje mj. jakési nové mezistěny z umělé hmoty, ty prý jsou nabity jakýmis jonty, pročež vajíčko roztoče to zahubí, přičemž vajíčku kladené včelí matkou to nevadí !“ „No on to říká,“ odpověděl. „Tady si každý může říkat co chce!“
„Teď k vaší věci. Myslím, že podobné výpočty kolem tepla u včel byste jistě našel v naší universitní knihovně. S Vaší matematikou můžete ale působit jen na sféru odborníků, ale vy potřebujete přesvědčit obyčejné včelaře a na ty to neuspěje. To chce praktické důkazy.“
„To vím. Jenže zodpovědně testovat celou škálu, od čerpání tepla země, přes podněcování skrze zasklení, skrz izolaci až po stavbu nových včelínů, jedním člověkem, který je zaměstnaný, bydlí v paneláku a má včelín daleko v lese, je utopie. Matematika je přece naše služka, tou lze mnohé předpovědět. Testy je nákladná věc, na to nemám čas ani peníze. Ústředí nereaguje“.
„Ta vaše věc to by chtělo nějaký Grant, který ale většinou bývá jen pro někoho. Víte svět je takový. Zedník má právo dostat zaplaceno za práci, ale výzkumník má právo jet posléze na sympozium a tam se vykecat………..
Následovalo oslovení kohosi z Argentiny: „Víte u nás je to vše jen takové obyčejné. Naši včelaři většinou neznají ani chov matek, natož se zabývat složitým úlem…. S tím musíte do Evropy“
Diskuse s Francouzi skončila vyjádřením jejich překladatelky z němčiny: „Víte já rozumím váš systém velice dobře, já jsem studovala matematiku. Ale já jsem prodavačka v trafice, v Paříži. A vím proč to dělám i co lidi zajímá. Věci k smíchu! Příhody námořníků. Blbosti. Ale vám jde asi také o peníze. Jestli vám tedy mohu poradit, vyhažte z vašeho rukopisu tu vaší matematiku, udělejte z toho groteskní povídku a na tom se můžete zahojit.
Korunu tomu nasadili 4 Američané. Šli!!! Sombrera, odznaky!!! Já na ně který umí německy ?. Támhleten!!! Ten to pak házel do angličtiny. Chvíli jsem jim to vykládal, jak možné v Americe…, ale oni se začali střašně smát. „Pane!! Pane!! my vás nechceme urazit“!!! opakoval ten jeden., „Aber die Leute i Europa nur knobeln!! Ti lidé v Evropě pořád spekulují!! Víte já Vám něco povím. V Americe má včelí úl 4 prkna. A Kdybyste přišel že bude mít jen 3 prklna, možná by to někoho zajímalo. Ale o prkno víc!!! Nezájem….. nezájem.“
Jako perličku té výstavy mohu ještě dodat, že poslední den (v neděli) přijelo několik autobusů maďarských včelařů, následovala až 2 hodinová hádačka, že tedy v jejich zemi a vstup za dolary, které oni ani vlastnit nesmí !!!! Reptali před pokladnou, až vedení rozhodlo, že budou vpuštěni do výstavy zadarmo……
Léta ubíhala…. Po nějakém čase vyslyšel jsem onu trafikantku z Paříže, co že lidi zajímá, vzpomněl na úspěchy Šerlocka Holmese co si slavná spisovatelka jen šikovně vymyslela… a tak ku stávající brožuře „Podněcování“, napsal ještě propagační „Včelí rojení“ v níž vyrojené včely vyslaly průzkumnice, které spolu se 3 trubci kvartýrmochry, hledali nový domov , přičemž přehodnotili všechny možnosti od klátu, prázdného komína, kde se už netopí,přes holubník kde nikdo nebydlí, před prázdný sud z něhož už nic neteče přes úl na vysokých nohách pod nímž fouká vítr až po skleněný úl s podněcováním sluncem a po sluneční podstavec který odstraní mrazy….. a rukopis nabídl jednomu nakladatelství v Č.B.
Jejich redaktor napsal že prý čmelák meditující nad problémy včelích úlů je nesmysl, a že tedy rukopis s díky vrací……… A tak léta ubíhala dál,….. a já pomalu vyráběl další úly s podněcováním sluncem.
Navštívil jsem také knižní veletrh v Lipsku. Tam jsem zjistil, že všichni se snaží především prodat a poučil, že v Anglii může u dětí uspět jedině kniha na téma pejsek, kočička, Američan řekl, „že jim se vyplatí zadat vytištění v asijských zemích včetně cesty tam a dovozu zpět, čili vytiskněte doma“… Číňan řekl, „že tištění nečínské literatury v Číně nemá šanci“…. čili výsledek nic.
Léta ubíhala…. až se režim změnil, zrušilo se mít tiskárny na indexu, povoleno bylo soukromé podnikání….. Mám příležitost. Nechám vytisknout brožuru podněcování sluncem spolu s propagační včelí rojení soukromě. Bratr přece odebírá podobné „speciální“, jako např. Technika správné orby a také to funguje. Včelařů je v ČSR na 80 tisíc, včelí rojení může být i pro nevčelaře, rozběhne se to jako nic.
„Jste první po 30ti létech, který chce tisknout nákladem vlastním“, říkali v tiskárně. „Sjednejte si odebrání od knižního velkoobchodu“… radili.
Velkoobchod přislíbil a já sondoval kolik. Vedoucí knihy v Č.B. řekl: „knížky také pro děti můžete točit do půl milionu“… Prodejna J. Hradci, „ano včelařská literatura se dobře prodává“… až jsem oslovil kamelota na nádraží v Hradci Králové: „Vše je připraveno. Podívejte rukopis! Já musím do pátku 12 h zatelefonovat do tiskárny kolik! Jste předci odborník! Poraďte! …“Právě proto že jsem odborník tak Vám to neřeknu. Položte hotovou knihu tady já Vám do týdne povím, zda je to besteler nebo ležák.!!!“
Jenže tiskárna se camrala s výtiskem půl roku, poměry se měnily. Promluvil jsem pak v Praze na sjedu ku cca 100 prodejcům knižního velkoobchodu ale s výsledkem, „my končíme, doprodáváme zbytky., režim se mění, nové nebereme, kdo to bude (asi soukromě) dělat dál se neví“….
Jenže za těch 22 tisíc 15ti listové brožur „podněcování“ a 15 tis propagačních „Včelí rojení“ přišla faktura na 160 tis…….. zatímco můj plat byl tehdy 3500.-Kčs……. Co těď ??????
Pár jsem jich rozhodil přímo po prodejnách, ale manželka přišla, že za to dobu co byla v tom obchodě prodali 4 ks MIKY MAUS, zatímco tvých knih si nikdo nevšiml. Proč?? Přece maminky mají v genech chránit své ratolesti před uštknutím a Včelí rojení – tolik žihadel pohromadě?!?!?“ Jenže splatnost faktury se blížila. Jak z toho????

Rozešlu ty moje návody na včelařské spolky za symbolických 20-30 Kč, tam se vždy někdo najde kdo se ujme zkoušení a já „zazdím tu strašnou fakturu. Dojel do Prahy na na ČSV, tehdejší sekretář (jméno již si nepamatuji) pochopil a dal mi adresy. Byly na takových stočených svitcích – asi z nějaké mechanické kalkulačky, bylo jich hodně přes tisíc. Jenže: Asi ta týden , v neděli, vážil autem cestu 150 km až ke mně domů, s tím, že to myslel dobře, ale že dostal po papule, řekl doslova a že abych mu ty adresy vrátil. A tak ta strašná faktura strašila dál.
Bylo po splatnosti když mě zachránil pracovník vědeckotechnické knihovny v Č. Budějovicích, který mi dal adresy knihoven ČSR…. „Na ty pošlete ty Vaše brožury se složenkou a oni je zaplatí, taková je praxe“!. Celá rodina pak vybavila oněch snad 1500 dopisů, což nejen umořilo fakturu ale také mě vyléčilo z dalšího snažení. Zbylých cca 20 tis brožur „Podněcování“ pak skladovali na našem včelínu v lese…..
Léta ubíhala. Když jsem před 15cti léty přišel do důchodu, oprášil můj (pro nedostatek času) zanedbaný včelín i myšlenky mého mládí a ještě (v pořadí po páté) přepsal a upravil propagační brožuru Včelí rojení, z ní vyházel poslední matiku. Zbylo jen jak k učení trubci mj. rokovali jak „naše včely vyrábí z nektaru med, při tom za noc musí vyměnit vzduch 600 x kolik že musí ujíst aby tu energii získaly…. Na konci pak uveden onen vítězný podstavec s podněcováním sluncem a tyráži opět odkaz na brožuru podněcování sluncem. S distributorem knih domluveno změnit titul na Království včel… aby žihadla nestrašila… a objednal v tiskárně jen průzkumový náklad 3000 ks za což zaplatil 60 tis.
Distributor rozhodil asi 200 nabídek na prodejny, ale většinou bez odezvy….v té době letěli Šmoulové…. Včelař Sedláček nejdřív že vše doprodá, když jsem je převezl domů, tak že si nebude zvětšovat sklady… prodejna včelařství v Č Budějovicích za 2 roky prodala ks 4 a tak zbylé putovaly na půdu. Když jsem jednou balík obou brožur přinesl na naši schůzi spolku Velešín neměl zájem ani jediný. Přitom je to společnost na výši, máme kroniku, v níž se potomci jistě dočtou např. kolik členů se zúčastňovalo na schůzích a jaké měly podpisy… Oslovil jsem, svého přítele Šítala. „Luboši, proč si myslíš že je takový nezájem?“. Přece víš, že lidi zajímá především to co se nepovedlo, aby se měli čemu smát!!“
Léta ubíhala. Jednou na výstavě jsem ostřeji oslovil redaktora ČSV, že mi na dopis ani neodpověděli. Že prý o tom neví, ale zachoval se kavalírsky, otiskl úvod té brožury včetně titulního obrázku, jak 4 trubci v cilindrech svádějí královnu…..i celý úvod. Výsledek! Jistá vedoucí včel. kroužku si vyžádala brožur 20, pak asi 6 včelařů, přičemž v tyráži nabídnuté „Podněcování“ si nevyžádal ani jediný.
Léta ubíhala. Co s tím? Nikoho to nezajímá, nikdo to nechce. Brožury „podněcování“ překážejí už 22 let tam na včelíně Šumavy, vlhnou, o jejich přečtení jeví zájem stále víc a víc jen a jen myši.
Inu tenkrát v Budapešti. Vzpomínal jsem. Ti 4 Američané…že včelí úl má 4 prkna a kdyby měl jen 3!!!! Měli asi pravdu. A tak padlo rozhodnutí, že ta brožura zrozená před cca 27 mi, vytištěná před 23 léty, stejně nemá úroveň soudobé tvorby, a tak jsme jich těch 20 tisíc odvozili do kontejneru „papír“, jeli jsme 4 x . Asi 20 jsem si jich nechal jako pomník mé blahosnaživosti. Z nich jednu nyní zapůjčuji redakci k přetištění vybraných obrázků včetně této průvodní pravdy, nebo k vrácení.

Ničeho nelituji. Byla to taková matná zábava, jak ti řadoví vyčkávají…., ti přechytří dovedou posoudit projekt ani by jej četli, studovali.
Bude mi 80 let. Mám dnes 40 včelstev všechny s podněcováním sluncem, ti první to mají již 30 let. Žádným to neublížilo, ani v nejvyšších vedrech. Výnosy jsem nikdy netestoval, snad jen, že loni v naší oblasti med nebyl a my měli 9,5q . Ale jestli to bylo jen tím??

Ještě dodatek. Součástí té studie byla ještě druhá brožura „Léčení Warroa paprsky slunce“ s textem (po zkušenostech jen v němčině). Obsahuje asi 6 výkresů a návodů jak……, které ale nijak zkoušeny ani publikovány nebyly….. (V té době komisních léčení by to ani neprošlo). Dodnes se domnívám, že procento úspěšnosti je natolik příznivé, aby to stálo za vyzkoušení. A pokud redakce otištěním přispěje aby se našel někdo, kdo touží léčit bez chemie a toto otestuje, bude vítán.

Miloslav Dvořák
+420 721 903 778
info@beetools.cz

HOBBY VČELÍN číst dále...